Vydělávajte!

16. srpna 2010 v 22:53 |  Návody!!!
Jsem za ty zaručený práce zaplatla takovejch peněz že bych je nejradši odstřelila. Tohle nevidělá statisíce ale nadruhou stranu tam nic neděláte. Odklikáte anketu, která vám přijde na mail. Za každou máte minimálně euro a maximálně 10 euro. Tak to zkuste:)





 

Citáty nadruhou...

6. dubna 2008 v 22:13 |  Funny :- ))))
Potvora
Dvoumetrová potvora,
vkročila k nám do dvora,
asi už k nám nevkročí,
má motyku v obočí.
  • život je boj a sebevrah je ulejvák
  • Nejvíc na životě miluju tu rozmanitost - každý den mě nasere někdo jiný...
  • Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
  • Život je jak toaletní papír, úplně na ho*no!
  • Člověk jest jméno mé, to ostatní je příjmení!
  • Proč mě nevarovali už před narozením?!
  • Klid, nejhorší smrt je z vyděšení.
  • Nikdo se mě neptal jestli se chci narodit tak mi neříkejte, jak se mám chovat, učit,.........
  • Kdyš lásku-tak s citem,kdyš holku-tak s bytem,kdyš flámovat-tak do rána,kdyš ostuda-tak pořááádnááá
  • Lenin řekl : Učit se,učit se,učit se..
  • A já říkám : Zhulit se, zhulit se, zhulit se!
  • Kostky jsou vrženy... ale my hrajeme karty.
  • Nejsi člověkem, pokud se alespoň 5krát za den nepochválíš!
  • Není důležité vyhrát, ale nasrat toho, kdo vás porazil...
  • I špatná kráva může mít dobré tele.
  • Za pařbu život položím...
  • Je těžké býti debilem, konkurence je vysoká!
  • Když už si myslíš,že bude vše v poho,najde se nějakej blb,kterej se do tebe zamiluje
  • Světlo na konci tunelu ... může bejt i blížící se vlak
  • Láska sice zahřeje ...ale uhlí je uhlí ..
  • Kdyš něco na poprvé nevyjde,sveď to na rodiče
  • Život je jako žebřík do kurníku-krátkej a posranej!
  • Život je bahno a jenom svině v něm umí chodit!
  • Láska je požitek,láska je slast,kluci sou dobytek,ať žije chlááááááást...
  • Tchýně, pivo, uzený nejlepší jsou studený.
  • Optimismus je způsoben nedostatkem informací.
  • Kdo jinému jámu kopá je hrobař.

Dokončí to někdo???

6. dubna 2008 v 1:12 |  POVÍDKA

myslim že nevim...jo ak přesně tak to je....pro ty kdo znaji tu moji šilenou povídku je tu nabídka: Pod poslední díl ten pátej do komentářu piště pokračování...a mužeme to společně dokončit...každej napíše kousek a třeba se dostaneme do konce a pro ty co ji neznaj si ji mužou přečíst tady....ja jen vím že už ji dopisovat nebudu....

 


Zkusím to znova...chcete??

6. dubna 2008 v 1:05 |  Vzkazovník

Už jednou jsem psala že by se mi líbilo kdyby ste třeba napsali povídku příběh či tak něco a poslali mi to...mohlo by to být uplně vypmyšlené nebo na motivi nějakého filmu/seriálu...no myslim že všichni víte bylo by to fajn.....

Podrobnosti zde


Jak dála...

6. dubna 2008 v 0:53 |  Vzkazovník
Ahoj šechny věrně zdravím...pokud mi ještě nějací zůstali...jsem sem skoro čtvrt roku noc podstatněho nedala ...se vám moc omluvuju a slibuju že se pokusim to zlepšit...ale nějak mi došli nápdy....

Táááááááákže lidi mohlo by se Vám to líbit....

1. ledna 2008 v 19:05 |  Vzkazovník
Jelikož mě nebaví dávat sem fotky po jednoim a tak blbě složitým způsobem, tak jsem si vytvořila webovou galerii no a co v ní je to se podívejte sami...jinak když tam přidam něco týkající se tady toho blogu tak to samozřejmě napíšu:-) Jinak teť je tam jen asi 200 fotek z jednoho ílu kriminálki Miami:-)
Tady je ta galerie:-)

Veselé Vánoce

23. prosince 2007 v 22:47 |  Vzkazovník
Všem se omlovám že na Vás tak trochu kašlu:-( a spřáteleným blogům dvojnásobně. Ale i tak bych chtěla popřát krásné vánoce a šťastný nový rok:-)
ZWANI.com - The place for myspace comments, glitters, graphics, backgrounds and codes


Nové počítadlo

19. prosince 2007 v 21:52 |  Vzkazovník
Tak mám nové počítadlo...no a jinak Vás všechny strašně moc zdravim v tomhle předvánočním šílenství. A s tím počítadlem toplist jde furt ale přibrala jsem ještě jedno je to to zelený a to započítává každý počítač jen jednou denně tak sem zvědavá:-)

To je ono no....

Zase soutěž:-)

14. listopadu 2007 v 22:01 |  Jsem v ....
Stačí kliknout na ty pastelky a si tanm:-) Díky za každý hlas

Povídka © 5. díl

13. listopadu 2007 v 21:20 |  POVÍDKA
"to jsem si mohl mysle...!"
Utrousil poznámku Enrique...měl na svého dědečka ....no řekněm že ho neměl rád. A ve chvílích jako je tahle bylo dobře že je dělí nejméně jedna zeď.
"Seš to ty?"
Zeptal se kdosi opatrně. Enrique se otočil. Na člověku, jež ho oslovil nespočinul zrakem ani pár sekund......zahleděl se někam dál. Přehlížel osobu která ho oslovila a koukal na bránu za ní. Nevěřícně si ji prohlížel.
"Enrique. Co tam je?"
Zeptala se ho dívka která pšišla spolu s ostatními. Ani se na ni nepodíval. Najednou omdlel.John při pohledu na bezvládně ležícího ladíka jen smutně pohhlédl na svého bratra.
"Tak je to pravda"
Špitl tak aby ho nikdo neslyšel. A ani nemusel. Jeho bratr dobře věděl co mu chtěl říct, a doufal že se tohle nestane. I když oba věděli o co se jedná a co je čeká, nevěděli na co se tam díval. To bylo ale teď již uplně jedno.
"Tak jjsme tu zase. Pamatuješ."
"Jo vzpomínám si a moc dobře. Myslim že i on si vzpomene na spoustu událostí. Ale pochybuju že se mezi nimi najdou nějaké alespoň palinko šťastné."
"Jo ty furt mluvíš jak kniha."
"Tyhle stěny mě k tomu nutí...."
Povídali si dva bratři za dveřmi pokoje, v němž ležel omdlelý hoch. Byli rádi že se po letech zase vidí, dokonce byli potěšeni že se vidí "doma", tam kde vyrostli, ale všechny tyhle krásné pocity dokázl přehlušit jeden jediný....strach z budoucnosti....

Tak jsem si zase jednou zasoutěžila...

23. října 2007 v 22:32 |  Jsem v ....
http://soutezkyblog.blog.cz/ tady soutěžim:-)

Po dlouhé době...

23. října 2007 v 21:23 |  Vzkazovník
Takže už jsem sem musela něco přidat. Jednak už vás tu bylo víc jak 6500. A taky sem slíbila pokračování povídky. Tak to jsem taky napsala. Je mi jen líto že se nikdo nezapojí a nepošle třeba tu svou:-) ale děěěěěěkuuuuju za návštěvnost. Pa Terrik33

Povídka© 4

23. října 2007 v 21:18 |  POVÍDKA
.... nebyl ale jediný. Ani jeho milovanému synovci nebylo nejlépe. Nikdy se svým dědečkem nevycházeli a vždy byl pro něj černou ovcí rodiny. Bál se a netušil co ho čeká.
Tmavá limuzina tiše mlčela a projížděla zasněženou krajinou....pohled z okna připomínal Enriquemu že vlastně netuší kde je doma. Když se tak díval po lesích, ve kterých se proháněla divoká zvěř nebo na pastviny plné ovcí, vybavilo se mu mnoho vzpomínek. S tváří přilepenou na skle a s pohledem zarytým do okolí si najednou uvědomil že se blíží k jejich "domovu" Nevěděl proč ale když projížděli kolem starého stromu a on uviděl....vlasně ani neví jak ho mohla zahlédnout...ale byl tam ...malý skoro zarostlý znak...vzpoměl si na ty s kterými ho tam kdysy vyřezal. Ucítil jak mu horká slza stekla po tváři. Byla hořká...plná krásných vzpomínek ale i zlosti a smutku...plná minulosti.....

Automobil se zastavil před branou.
"Prosím vystupte očekávají vás"
Opět k nim promluvil tím nepříjemným hlasem...ale mladík ho ani nevnímal...utopený ve vzpomínkách vystoupil z vozu a následoval strýce....
Brána se s ohromným hlukem otevřela....
Za ní již stála téměř celá jejich rodina. Johnovy dva bratři, jejich děti a le dědeček zde chyběl....Pohromadě již nebyly dobrých 5 let...ani na pohřbu nejstaršího bratra se nsešli, nemohly, nebylo jim to dovoleno...

Povídka © 3. část

30. září 2007 v 19:03 |  POVÍDKA
....Dámy a pánové prosím připoutejte se budeme přistávat...
J
ohn sebou trhl... koukal kolem sebe nějak zmateě... no nakonec se vzpamatoval a už věděl kde je. S usměvem si uvědomil že asy vypadal docela směšně jak koukal okolo sebe co se děje.. uchechtl se a jemě š´touchnel do vedlejšího sedadla aby probudil spící osobu.
"Tebe by nevzbudil ani výbuch..."
Rejpal do polospícího Enriqua
"Ale vzbudil!! To už jako přistáváme??"
"Hm... připoutej se!"
"Dyť jsem." Zamumlal a zase usnul..
"Co!?" divil se John por sebe když viděl jak zuase usnul "... prj Dyť sem... haha " Remcal a zapínal pás jak jemu tak i sobě...
Letadlo bezpečně přistálo. Venku ale již čekala černá limuzína.
"Aááá páni od dvora přijeli..."
Poznamenal mladík trochu ironicky... bzápětí ho schladiíl pohlavek:
"Ticho buď, tě ještě usliší!"
Tohle zůstalo bez odpovědi jelikož komorník je již na blízku... dost blízko na to aby jeho cvičené uši něco slyšely...
"Buďte vítáni!"
Promluvil k nim tak zdvořile až je oba zamrazilo.... nedá se říct že by jim někdy tyhle "dvorské" řeči přilnuli k srdci.
Ještě se nesrihly ani pořádně usadit a černý kolos se dal do pohybu.
"Tak teď už není cesty zpět..." POmyslel si John a chtělo se mu vyskočit...

Kam dál